Články k mikroprojektu

3. setkání - Zájezd do Polska

Napsala: Sabina Slavíková, 5. ročník

Vyjeli jsme do Polska za časného rána a cesta byla příjemná, jelikož nám rychle uběhla.

Hned, jak jsme si vybalili a v klidu se ubytovali, dostali jsme pozdní snídani a poté jsme odjeli do školy za polskými dětmi, které pro nás měly připravený bohatý program. Večer nám připravily divadlo o vzniku názvu a vůbec celé jejich obce Witoszow.

Sobotní program jsme zahájili "panskou" snídaní a potom jsme se odebrali opět do školy ve Witoszowě Dolnym, kde jsme vyzvedli polské děti a po dobrém obědě jsme odjeli na vánoční jarmark na swidnickém náměstí. Večer jsme strávili v duchu vánočním.

V neděli jsme se nasnídali a odjeli jsme bruslit na zimní stadion. Poté jsme se naobědvali v restauraci. Tam jsme si také předali drobné dárečky a po dlouhém loučení jsme nasedli do autobusu natěšení na příjezd polských dětí k nám. Všem se nám stýská a nemůžeme se dočkat.

Odjezd do České republiky probíhal výborně a nejen proto, že nám pan řidič pustil "Harryho Pottera".

1. setkání - „Tu a tam kamarády mám“ Kopidlno – Swidnica

Napsala: Alena Podzimková, žákyně 5. třídy

Ve čtvrtek večer jsem začala mít nějak obavy. Byly to pořád stejné, někdy i nesmyslné, otázky. Co když se polským dětem nebude tady líbit? Co když budu muset mluvit anglicky a oni nebudou rozumět? Budou opravdu z páté a čtvrté třídy nebo budou z vyšších ročníků? Skamarádím se s nimi vůbec? Když jsem se ráno probudila, všechny obavy hned zmizely. Právě naopak, hrozně jsem se na děti těšila. V 6:45 jsme už všichni stáli u šaten druhého stupně a nemohli jsme se dočkat, až přijedou. U šaten si nás vzala paní Mlejnecká a šli jsme do družiny, kde jsme strávili skoro celé dopoledne. Asi tak v půl jedenácté jsme odešli do jídelny, ale tam nám řekli, že Poláci ještě nepřijeli, a proto jsme se vrátili na sokolovnu. Při cestě jsme zahlédli polský autobus, hned jsme mávali, prohlíželi jsme si hlavy dětí, které na nás okénkem koukaly a soudily, kdo se komu líbí. Na sokolovně jsme strávili asi hodinu a pak jsme se hnali do jídelny. Nakoukla jsem dovnitř a divila jsem se, že ve dvanáct hodin tam místo oběda byla svačina. Najednou se k nám přihrnula kupa dětí a všichni jsme šli svačit. Po svačině nás čekala prohlídka školy a to už jsme se znali. Na druhém stupni Poláci obdivovali tabuli na fixy, jako by ji u nich nepoužívali. Potom přišli na pavilon a v 5. A nám počmárali tabuli, hlavně svými podpisy. Po dobrém obědě jsme šli na prohlídku parku a do skleníku. No a v parku to začalo. Najednou jsme se my holky začaly s kluky bavit a vzájemně se provokovat. Po parku jsme šli do haly, kde nám paní Mejzlíková připravila testy o tom, co jsme se dozvěděli v parku. Jelikož jsme se s kluky dost slušně bavily, tak jsem toho moc nevěděla. Potom byla večeře a po večeři jsme měli pomoct Polákům vyrábět sluníčka. Jenže paní učitelka nás tak namíchala, že jsme s kamarádkou seděly zrovna s těmi kluky, kteří vedli partu. I když to s nimi bylo nejdříve utrpení, tak jsme si slušně popovídali. První čtvrt hodinu jsme se zabývali tím, jakým jazykem budeme mluvit. Kluci dokonce navrhovali i holandštinu, ale holandsky opravdu neumíme. Oni se totiž učí sedm jazyků. Poslední, co nás napadlo, byla angličtina. Domů jsem šla s rozzářeným úsměvem a v hlavě už jsem měla jména: Rafal, Karol, Miky, Rolan, Claudia, Kamil, Jakub a Matiáš. Druhý den v sobotu po snídani jsme šli na křídování. Tam jsem toho moc nezažila, ale legrace tam taky byla. Moje pruhovaná kočka byla tak trochu postižená a věděla jsem, že stejně nic nevyhraju. Až teprve v hale to bylo ono. Mohli jsme na kruhy, horolezeckou stěnu a dokonce jsme si mohli vyzkoušet i Jumping. Moc mě to bavilo a myslím, že ostatní taky. Po obědě jsme šli na dětský den, kde jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Také jsme tam vystupovali se zumbou a všichni na hudbu tancovali. Potom někdo dostal nápad, že bychom si mohli zahrát fotbal. Nebylo to vůbec k zahození, a tak se začaly chystat brány. Protože bychom neuběhli celé hřiště, tak je dali jen na půlku. Fotbal byl úžasný. Zápas skončil nerozhodně, muselo se hrát na penalty. Sobota se mi moc líbila, ale byla jsem tak zničená, že když jsem přišla domů a sedla si, už jsem nemohla vstát. Třetí den jsme jeli do Prachovských skal. Bylo trochu zataženo a my jsme šli na vyhlídku, kde nejsou stromy. Když jsme na ni konečně vylezli, začalo pršet. Ze začátku nám déšť nevadil, ale když pak začaly padat kroupy, vraceli jsme se zpátky k autobusu celí promočení. Potom následoval oběd a nakonec to nejhorší - loučení. Mávali jsme a volali, dokud nám autobus nezmizel z očí. Z těch tří dnů se mi nejvíce líbil pátek, ale vše bylo skvělé a na Poláky už nikdy nezapomenu!

3. setkání - Zájezd do Polska

Napsala: Nikola Fejfarová, 5. ročník

Tento víkend jsme podruhé zavítali do Polska v rámci projektu "Tu a tam kamarády mám". Na pátek si pro nás polské děti připravily moc hezké divadelní představení. Dále se vyhodnocovala fotografická soutěž, ve které se umístily v popředí i naše žákyně.

V sobotu nás čekal sportovní program. Za naši snahu jsme všichni obdrželi medaile s názvem tohoto projektu. Odpoledne nás čekala návštěva vánočního jarmarku, na který jsme se moc těšili. Zde jsme si nakoupili pár drobností na památku. Večer jsme společně s polskými dětmi ozdobili vánoční stromek a zazpívali jsme si české a polské vánoční koledy.

V neděli nás čekalo bruslení na zimním stadionu ve Swidnici, které jsme si pěkně užili.

Pomalu se přiblížil konec našeho pobytu. Obdrželi jsme pár drobností a moc hezký kalendář na příští rok s fotografiemi z předešlých návštěv, který nám celý rok bude připomínat tento projekt. Pak již následovalo loučení a těšení se na jaro, kdy polské děti zase zavítají k nám do České republiky.

1. setkání - Tři dny s polskými dětmi

Napsala: Sára Pluhařová, žákyně 5. třídy

V pátek 17. června přijeli do Kopidlna polské děti z města Swidnice. Hned jak přijeli, tak jsme zašli na výbornou snídani (všem moc chutnalo). Pak začalo seznamování, ale všichni i já jsme se styděli. Když jsme ale společně šli na prohlídku parku, tak jsem si našla kamarádku Klaudii. Pan průvodce nás všude provedl, i skleník nám ukázal. Jen pro zajímavost, tento skleník postavil hrabě Schlik pro svou ženu, protože jí měl velmi rád. Když jsme se vrátili, napsali jsme si malý test, týkající se parku. Potom každý dostal tašku s tričkem, klíčenkou, tužkou, sešitkem, pastelky a obal na CD. Po rozdávání dárečků jsme se přesunuli do jídelny na večeři. Nakonec jsme vyráběli dárek pro polské děti. Druhý den ráno jsme dostali snídani, jako vždy všem chutnalo. Po snídani jsme vyrazili na nádraží, tam nás čekalo křídování. Všem se obrázky povedly. Po křídování jsme šli na oběd, který byl opět výborný. Nakonec jsme šli na „Dětský den“, sice se počasí nevydařilo, ale i tak jsme si to užili. Pití jsme měli zadarmo i klobásu a krůtu. A třešnička na dortu, konal se fotbalový zápas Češi proti Polsku. Všichni jsme odcházeli v osm hodin večer. Třetí den jsme se všichni sešli v půl desáté. Potom jsme si dali snídani. Po snídani jsme vyrazili na výlet do Prachovských skal. Velice se mi to líbilo, až na to, že pršelo. Jinak super! Pak jsme jeli do Jičína na Valdickou bránu, akorát jsme stihli odbíjení třetí hodiny. Nakonec jsme přijeli akorát na oběd. Potom jsme se rozloučili a polské děti odjely. A chtěla bych poděkovat paním kuchařkám, že nás rozmazlovaly takovými pochoutkami. Všechny tři dny jsem si moc užila.

2. setkání - Co si pamatuji z vyprávění o Polsku

Napsal: Lukáš Klaban, 6.A

V 6:30 hod. byl sraz u sokolovny. Odjeli autobusem do Polska. Cestou se zastavili při cestě a měli přestávku. Cesta do Polska jim trvala 3 hodiny. Prý byla cesta docela dlouhá. Když dorazili do Lubachowa, tak se ubytovali v hotelu. Byl prý moc hezký. Druhý den se ráno probudili, čekali na Poláky, když přijeli tak se nasnídali i Češi. Pak jeli na výlet do Śwídnice na zámek, který byl celý ze dřeva. Použili na něj 2200 dubů. V tom zámku byly obrovské varhany, velké jako některé třídy u nás na druhém stupni. Ten zámek byl větší než škola druhého stupně. Po prohlídce se vrátili zpátky do Lubachova. Navečeřeli se a šli spát. Bydleli v hotelu po šesti. Třetí den takže v neděli je paní učitelka vzbudila kolem půl osmé. Nasnídali se a šli tvořit pohádku. A večer se vrátili do Čech, ale měli zpoždění asi půl hodiny. Z vyprávění jsem slyšel, že by to mohlo být delší a že to bylo moc pěkné.

1. setkání - Návštěva z Polska

Napsala:Tereza Kodydková, žákyně 4. třídy

V pátek 17.6.2011 k nám do školy přijely děti z polské školy ze Świdnice. Mezi těmito dětmi jsem si našla kamarádku Míšu. Hned v pátek jsme se všichni šli podívat na vystoupení „Skřítek Stulík a víla Silenka“. Potom jsme děti provedli po naší škole a ukázali naši novou sportovní halu. S Míšou jsme si začaly povídat. Mluvily jsme česky, polsky a když jsme si nerozuměly, tak jsme se zkoušely domluvit anglicky. Při obědě jsem si sedly spolu a ještě dalšími děvčaty, které se také staly mými kamarádkami. Po obědě jsme se všichni šli projít do parku, kde nám průvodce vyprávěl příběh jedné služky. Polským dětem tento příběh překládala překladatelka do polštiny. Po večeři jsme se rozloučili a odešli domů. Polské děti byly ubytované v internátě zahradnické školy.

Sobotní ráno jsme začali společnou snídaní ve školní jídelně a čekalo nás křídování, tedy kreslení obrázků křídou na silnici. Vítězem se stal polský kluk, který dostal pastelky, křídy, omalovánku a další. Poté jsme všichni odešli do sportovní haly a vyzkoušeli si všechny možné aktivity. Po obědě pro nás byl připraven dětský den na fotbalovém hřišti. Zde byly různé atrakce, které jsme si velmi užili a zažili jsme spoustu legrace. Sobotní večer byl zakončen grilováním a diskotékou.

V neděli nás čekal výlet do Prachovských skal. Počasí nám příliš nepřálo, drobně poprchávalo. Na výletě jsem šla s Míšou a jejími kamarádkami, se kterými jsme si stále něco povídaly. Výlet se nám velice líbil a bylo nám trochu smutno, že se budeme muset rozloučit. Míša a její kamarádi se odpoledne chystali na odjezd domů do Polska, S Míšou jsme si vyměnily telefonní čísla a slíbily jsme si, že si zavoláme. Večer jsem Míše napsala SMS jak dojela domů. Míša mi ještě večer odpověděla. Myslím si, že jsme si všichni užili plno legrace a získali spoustu nových kamarádů.

2. setkání - Víkend s polskými dětmi

Napsala: Aneta Krulichová, 6. třída

Ráno v půl sedmé jsme jeli od sokolovny do Polska. Jeli jsme asi tři a půl hodiny. Cesta byla dlouhá, ale v půli cesty jsme museli zastavit, protože pan řidič se musel podívat na mapu. Tak jsme se mohli jít protáhnout. Byli jsme už v Polsku. Neměli jsme co dělat, tak jsme mávali na auta, která jela kolem a někteří řidiči nám zamávali i zatroubili. Asi po deseti minutách jsme jeli dál. Když jsme přijeli do Lubachowa všichni koukali, protože to byl moc pěkný hotel. Chvíli jsme čekali venku a pak jsme šli dovnitř a rozdělili jsme se na skupiny po šesti. Já jsem bydlela dole a byla jsem se podívat nahoře, tam byly větší pokoje než dole, ale mně to nevadilo. Mohli jsme si vybalit a za chvíli jsme na snídani. K snídani byly párky, ale kdo nechtěl, nemusel, protože byl obložený tác se zeleninou, se salámy, nějaké marmelády, nutela, dva druhy čaje - černý a ovocný, byla tam i káva a dokonce i mléko. Po snídani jsme si šli vybalit věci. Potom přijely polské děti a všichni jsme šli za nimi ven. Paní učitelky z Polska mluvily a překladatel překládal. Mluvili třeba o tom, že doufají, že se nám tam bude líbit a že od nich brzo neutečeme. Potom jedna paní učitelka přinesla krabičku s papírky a každý si vylosoval jeden papírek. Byly barevné a na nich ještě čísla, podle toho jsme se rozdělili do skupin. Každá barva měla tři čísla. Červená barva šla nejdřív na vymýšlení pohádky a ostatní mohli jít na keramiku nebo jít malovat na plátno. Po obědě jsme měli volnou hodinu a potom jsme šli nahoru, abychom se vystřídali ve všech činnostech. TI co ještě nedělali pohádku, ji nacvičovali. Já jsem byla malovat na plátno, protože na keramice nebylo místo. Když jsme domalovali, tak jsme měli dvacet minut času. Tak mně a mojí kamarádce Lucce řekli, abychom si šli udělat keramiku. Po večeři byla diskotéka. Polské děti asi v osm hodin odjely a všichni jsme se šli umýt a spát. Druhý den nás vzbudili v sedm hodin ráno a my jsme se měli rychle nasnídat a sbalit si věci na výlet. Vyjíždělo se asi v půl deváté. Jeli jsme se podívat na jejich školu. Měli menší třídy a lavice. Každý seděl v lavici po jednom. Potom jsme šli do tělocvičny. Mají moc velikou halu. Potom jsme jeli do kostela, bylo to moc pěkné. Pouštěli tam vyprávění o kostelu a pustili nám ho i česky. Z kostela jsme jeli do katedrály. Tam nám paní vyprávěla o katedrále. K obědu byla hrachová polévka a jako druhé jsme měli hranolky s řízkem a ještě jsme měli dezert, banán politý čokoládou. Na obědě jsme byli v restauraci, byla to taková plocha na rybníce. Bylo to tam moc pěkné. Po obědě jsme jeli do skleníku. Byl moc hezký. Ze skleníku jsme jeli na zámek a pak na ubytovnu. Po večeři byla diskotéka. V neděli ráno nás vzbudili v osm hodin. Po snídani jsme si sbalili, polské děti přijely déle, protože byly v kostele. Rozdělili jsme se do skupin jako v pátek a vyráběli jsme si z krepového papíru kostýmy na pohádku. Každá skupina zahrála kousek pohádky o Rumcajsovi. Když všichni zahráli pohádku, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Potom jsme šli na oběd. K obědu byla bramborová kaše s řízkem, ale řízek byl přepepřený. Dostali jsme i hrušku. Po obědě jsme dostali svačinové balíčky na cestu. Po cestě jsme zabloudili, ale ne moc. Přijeli jsme asi v půl sedmé.

V Polsku se mi nejvíc líbilo, že jsme měli každý večer diskotéku. Moc hezké byly i pokoje. Třídy měly polské děti mnohem menší, než jsou ty naše, ale sportovní hala byla mnohem větší, ta naše by se do ní lehce vešla. Neměli v ní ale provazy ani tyče to proto je u nás zaujaly ty naše. Líbil se mně i výlet na přehradu.

1. setkání - „Tu a tam kamarády mám.“

Napsala: Tóthová Pavlína, žákyně 5. třídy

V pátek 17.6.2011 k nám přijely polské děti. Jako první jsme se s nimi seznámili a šli jsme společně na svačinu do jídelny. Už od začátku se mi pár chlapců zalíbilo, tak jsme se s nimi začali bavit. Mluvili jsme spíš anglicky než česky a polsky. Byl tam jeden kluk, jménem Jakub, který češtině rozuměl. Seznámili jsme se s chlapci a to s Jakubem, Carolem, Mateuzsem a Rolandem a s dívkami Olou, Viktorií a Kamilou.

Po svačině jsme šli do haly a tam žáci ze 7. a 9. třídy vystupovali s pohádkou Stulík a Silenka. Moc se nám to líbilo. Když skončilo vystoupení, ukazovali jsme Polákům celou naši halu, a prohlíželi jsme si třídy na 1. a 2. stupni. Nejdříve jsme šli na 2. stupeň, kde se pouštěla prezentace mojí sestry o základní škole. Polákům se nejvíce zalíbily naše tabule, které nám pořádně pomalovali. Po prohlídce jsme šli na oběd. A následovala prohlídka zámeckého parku. Poté jsme se rozdělili, Poláci šli do svých pokojů a my jsme šli na zmrzlinu a pak do školy.

V sobotu 18.6.2011 jsme měli společný dětský den, který začal křídováním. Potom jsme se přemístili do haly, kde na nás čekali opět žáci 9. třídy, ale tentokrát s tanečním vystoupením. Když dotancovali, mohli jsme si hrát po celé hale. Dokonce jsme mohli jít i na jumping a horolezectví. Byl čas k obědu, tak jsme se na něj vydali. Po obědě pokračoval dětský den na fotbalovém hřišti. Na dětském dnu bylo hodně soutěží a cen. Na hřišti jsme měli i večeři a to klobásu a krůtu, tancovali jsme i disko. Nejvíce mě bavil, fotbal s polskými chlapci.

V neděli jsme se vydali s polskými dětmi na výlet do Českého ráje a navštívili jsme Prachovské skaly. Výlet se mi moc líbil. Po polských dětech se mi bude moc stýskat. Už se těším, až k nim pojedeme na výměnný pobyt.

2. setkání - Víkend s polskými dětmi

Napsala: Sára Pluhařová , 6.B

23.9.2011 v 6:30 jsme se sešli před sokolovnou. Všichni se těšili, až přijede autobus. Cesta byla dlouhá, ale za to jsme měli krásný výhled. Do Polska jsme dorazili včas, přesně v 10:30. Všem spadla čelist, když jsme uviděli ten krásný luxusní hotel. Vešli jsme dovnitř a všem se tam moc líbilo: recepce, gauče a jídelna, ale to nebylo všechno - ty nádherné pokoje, ve kterých jsme bydleli, byly úžasné. Potom každý dostal klíče od pokoje. Bydleli jsme po šesti. Všichni byli nadšení, protože snídaně byla obrovská, mohli jsme si vybrat, co jsme chtěli: párek nebo housku, zeleninu a bylo to moc dobré. Po snídani jsme čekali na polské děti. Když jsme se dočkali, tak jsme se přivítali a polská paní učitelka nám rozdala lístečky. Na těch lístečkách bylo číslo družstva, v kterém máme být. Když jsme se rozdělili, tak jsme šli do druhého patra a tam jsme si měli přečíst pohádku o Rumcajsovi. Každé družstvo mělo jinou pohádku, naše družstvo mělo pohádku Jak Rumcajs utopil draka. Po obědě jsme se dozvěděli, že tu povídku budeme hrát na konci víkendu. Potom jsme dělali keramiku a mohli jsme si vybrat mezi polskými bajkami. Když jsme to dodělali, šli jsme na chvíli do pokojů. Večer byla opékačka, vlastně večeře. A nakonec jsme byli v prvním patře na diskotéce. Pak jsem šla spát. Druhý den ráno nás paní učitelka vzbudila v 7:30. Když jsme se oblékli, tak jsme šli na snídani. Potom jsme počkali na polské děti a jeli jsme do Swidnice na výlet a na nákupy. První zastávka byla v kostele. Jen pro zajímavost, tento kostel byl postaven jen ze dřeva a postavili ho za deset měsíců. Potom jsme byli v katedrále a měli jsme půl hodiny času na nákupy. Po nákupech jsme nasedli do autobusu a jeli do skleníku a na zámek Ksiaz. Cestou zpět jsme se stavili na obědě o třech chodech. V hotelu jsme měli trochu volna a samozřejmě byla večeře a po večeři zase diskotéka. Nakonec jsme šli spát. Třetí den ráno nás paní učitelka vzbudila o něco déle a byla snídaně, polské děti byly na mši, takže přijeli až v jedenáct hodin. Po obědě jsme jeli domů, cesta byla dlouhá, ale to vůbec nevadilo. Celý víkend se mi moc líbil a byla jsem moc spokojená.